Letmé nahlédnutí do historie

Podrobnosti

Zobrazeno: 8184

Že se řidiči pokoušeli o úspornou jízdu prakticky už sto let, je celkem logické, i když dětská léta automobilu byla záležitostí bohatých, kterým na spotřebě nijak moc nezáleželo. Když ale později automobil zlidověl, rozšířil se do středních společenských vrstev, začala hrát úspora větší roli. Nižší spotřebu začali využívat především výrobci aut jako prodejní argument.

Když se někdy před čtvrt stoletím zaváděl na rakouský trh nový typ "brouka", VW 1300, byl náš motoristický novinář Karel Hrubec spolu s třicítkou dalších kolegů převážně z Rakouska, Německa a Maďarska pozván k ekonomické jízdě novým vozem z Vídně do Brna. Redakční posádka časopisu Signál dojela do cíle u bran brněnského výstaviště se čtvrtým nejlepším výkonem: asi čtyři a čtvrt litru na 100 km.

"Za pár let se mi podařilo zorganizovat takovou soutěž u nás - ve spolupráci s Autoklubem Škoda Mladá Boleslav - pro třicítku posádek čtenářů Signálu. Podmínka byla jen jedna: jízda s automobilem Škoda. Soutěž vyhrála dvojice Liška - Roušalová, která se držela ještě řadu let jako manželé Liškovi na špici výsledkových listin, i když přešli na novější typ škodovek," vypráví o začátcích soutěže Karel Hrubec.

První nejlepší výsledky se točily kolem čtyř litrů, ale s přibývajícími zkušenostmi se průměrná spotřeba dále snižovala. K amatérům brzo přibyly první posádky továrních profesionálů, kterým byly na vozech povoleny libovolné úpravy. Ovšem s tím, že tyto posádky nebyly zařazeny do pořadí amatérů, kteří žádné úpravy vozů nesměli mít. Z řad profesionálů přišel také první výkon pod tři litry na sto kilometrů.

"Dvakrát se jelo také přes území Rakouska, kde byla pokaždé v Hollabrunnu průjezdní kontrola. Bylo po roce 1989, takže vše proběhlo zcela hladce s mimořádným pochopením jak našich, tak i rakouských pohraničních orgánů. To už projevili o soutěž zájem v televizi, rozhlase i v denním tisku. A tak se zrodila myšlenka na zvláštní kategorii novinářů," vzpomíná redaktor Karel Hrubec a pokračuje: "Dokud se jezdila automobilová soutěž škodovek Economy Run pod hlavičkou Signálu, tak se stávalo, že se tu a tam vyskytl pochybovačný hlas, že to se spotřebou benzinu nemůže být v pořádku. S favoritem jezdit za tři a půl litru benzinu na sto kilometrů? To je nějaký rafinovaný podvod, barnumská reklama výrobce...

Samozřejmě, že nás, pořadatele tyto hlasy štvaly, protože jsme věděli, že tomu tak není. Byli jsme si ovšem vědomi, že těchto výkonů se dosahovalo svým způsobem za extrémních podmínek, totiž nízkým cestovním průměrem, jízdou převážně po dálnici, bez zdržujících křižovatek, městského provozu s bržděním a opětným rozjížděním za každým rohem.

Když jsme v roce 1994 začali připravovat třináctý ročník soutěže, bylo nám jasné, že se podstatně změní startovní pole. Čtenáři Auto-Tipu, Linky 158 (dnes časopis Policista, pozn. red.) a posluchači rozhlasu, odkud jsme získávali účastníky, jsou prostě jiní. Především jsme věděli, že budou bez zkušeností. To znamenalo, že jsme nemohli počítat s tím, že dosažený vzorek průměrné spotřeby všech startujících bude valný. Zvlášť když jsme se rozhodli vynechat dálnici a trať vyhledávat v zajímavějším, ale také členitějším terénu po silnicích a cestách I. až III. třídy. Prostě v absolutním pořadí jsme předpokládali u vítěze spotřebu někde těsně pod hranicí čtyř litrů. Nesmíme zapomenout, že řidiči museli jet vyšším
cestovním průměrem než kdykoliv předtím. Čas se stal najednou hodnotou, která byla hlídána víc než vlastní itinerář trati. A také se stalo, že jedna z dvojic, která přijela do cíle v Ředkovci o pouhou jednu minutu později, než měla, byla diskvalifikována pro nedodržení časového limitu. Jejich cestovní rychlost 52,03 km/h byla příliš nízkou.

O rok později se tradiční soutěž značně změnila. Poprvé nebyl cíl někde na Moravě či na Slovensku, ale v místě startu, v Kosmonosích. Poprvé se nejelo těch zhruba 300 kilometrů na jeden zátah, ale na tři etapy se dvěma půlhodinovými přestávkami v závodech Kvasiny a Vrchlabí. Už podle toho je zřejmé, že se nejela žádná selanka převážně jen po dálnici, ale tvrdá soutěž značně členitou krajinou, po silnicích samá zatáčka, a k tomu navíc až příliš často nahoru a dolů.

Krásu této krajiny účastníci moc vychutnávat nemohli, protože na to prostě nebyl čas. Každý chtěl dodržet jednu ze základních podmínek, tj. předepsaný maximální čistý čas do pěti hodin, určený na projetí vzdálenosti 288,6 km. To představovalo v případě dokonalého využití časového limitu průměrnou rychlost 57,72 km/h, prakticky však rychlost vyšší. Tím byl konec výčitek části našeho tisku, jež se objevily po minulých ročnících soutěže, že dosažené výsledky jsou sice pozoruhodné, ale za cenu, že Economy Run je zdržováním ostatních uživatelů silniční sítě."

V každém ročníku této originální automobilové soutěže, která si získává mezi motoristy stále větší oblibu, překvapí organizátoři závodní posádky nějakou novinkou: na startovní listině se objevily nové soutěžní kategorie, itinerář upozorňuje nejen na záludnosti trati, ale nabízí i pohled na jedinečné zvláštnosti krajiny. Tým, který dlouhé měsíce soutěž připravuje, stále zpestřuje nejen samotnou trať závodu, ale zajišťuje i skvělé zázemí a ocenění pro závodní posádky. Jaké bude překvapení letošního jubilejního ročníku? To nám Ing. Josef Pálka, jeden z hlavních pořadatelů většiny ročníků Economy Run ani ředitel soutěže Ing. Petr Linhart, v době příprav závodu neprozradili. Těšme se tedy na tradičně skvělé zážitky jak za volantem, tak i při setkáních s velkou motoristickou rodinou mimo trať.

Připravili Radvana ČERVENÁ a Karel HRUBEC